300: March to Glory

Hry s filmovou licencí to nikdy neměly jednoduché, málokdy dokázaly naplnit všechna očekávání. Hra 300: March to Glory splňuje všechny předpoklady pro úspěšný titul – vychází ze stejnojmenného filmu režiséra Zacka Snydera, který do našich kin dorazil jako 300: Bitva u Thermopyl. Samotný snímek se nechal inspirovat komiksem Franka Millera s prozaickým názvem 300. Miller ve své komiksové knize vykreslil střetnutí sparťanských vojsk (přesněji Řeků) s perskou přesilou, jenž se odehrálo v roce 480 před naším letopočtem. Hra 300: March to Glory se věrně drží dějové linie filmu a občas přidává nějaký ten bonus navrch, nicméně nečekejte žádnou velkou exkurzi do historie. Pokud si chcete oprášit své znalosti dějepisu, nejste na zcela přesné adrese.

Ve jménu Sparty!

Hlavním hrdinou je král Leonidas, jenž vede své věrné do boje (spoiler: v závěru jej při osvobozování Sparty nahradí Dilios /spoiler). V praxi to znamená, že se kolem motá pár spolubojovníků, kteří spíše simulují zápas, než aby šli kupředu jako vy. Pochopitelně to má svůj účel, a tak se rázem stáváte největším bojovníkem a vůdcem. Jak již bylo uvedeno, hra kopíruje dějovou linii filmu, takže už dopředu víte, co bude následovat. Což také není na škodu. Dočkáte se všech monumentálních zlomů a většinu si také zažijete na vlastní kůži – například skolení slona nebo nosorožce či první setkání s oddílem Nesmrtelných. 300 March to Glory ale přidává bonusy navíc. Navštívíte i starobylé chrámy (např. chrám Poseidona), v nichž budete řešit lehké logické hádanky (přehazování spínačů) nebo se utkáte s různými monstry. Z hlediska spádu hry není co vytknout. Snadné porcování otroků a lehké pěchoty střídají scény postupující sparťanské falangy a průběžné setkávání se silnými a odolnými protivníky. Hra vás postupně učí využívat zbraně (meč a kopí) a u každého nového protivníka vysvětlí způsob jak jej zneškodnit. Brzy se také seznámíte se speciálními schopnostmi – díky nim se můžete sami léčit, zpomalovat čas, zvyšovat účinnost zbraní atd. Jejich použití je omezené a lze je aplikovat pouze pokud je plná stupnice hněvu (lze ji nabít bojem). Chvílemi se zdá být značně obtížné, ale jakmile si osvojíte všechny dostupné taktiky a základní techniky boje, zbývá už najít protivníkovo slabé místo a máte vyhráno. Po dohrání se můžete do příběhu pustit znovu jen s tím rozdílem, že máte již všechny získané zbraně a schopnosti. Za každý skalp totiž dostáváte body (Kleos, což má význam „posmrtná sláva“) a ty je možné proměňovat za lepší výzbroj a výstroj, či pro aktivaci pokročilejších komb. Jen díky opětovnému hraní si zpřístupníte veškeré bonusy. Navíc podruhé už hrou díky zkušenostem a ničivé síle procházíte jako nůž máslem.

Patnáct deka, můžu to nechat?

Už samotný film je povedené stylové dílo, které značně expresivně vykresluje souboje, v nichž létají kusy masa a stříká krev. Hra se toho snaží držet. Hlavní hrdina dokáže protivníky za pochodu porcovat a několika máchnutími mečem za sebou nechává odsekané končetiny a hlavy. Detailnost prostředí ovšem značně pokulhává. Naopak velmi dobré jsou animace spojující levely, které sázejí na výpravnost a symboliku než na přesné ztvárnění situace či prostředí. Jsou to spíše obrázky podkreslené hlasem originálního filmového vypravěče (legendu vypráví jednooký Dilios – kdo viděl film, ví). Hra vyniká animací. Na útočná komba je radost pohledět - hlavní hrdina při boji mezi přesilou doslova tancuje. Horší už to je ale s přehledností na bojišti. Kamera scény zabírá z těch nejpodivnějších úhlů. Chvílemi máte pocit, že hrajete 2D plošinovku, jindy zase marně tápete a hledáte záchytné místo, které by pomohlo v orientaci. Úrovně jsou striktně lineární, není možné sejít z předem vytyčené cesty. Jen občas lze najít skrytý výklenek nebo sluj, kde se skrývá bonus v podobě velkého písmene lambda (doplní energii a zpřístupňuje bonusy).

Kde se stala chyba?

Fanouškům filmu se hra bude jistě líbit. Nabízí obdobný spád, setkání s monstry, boje v arénách. Navíc díky propracované výzbroji si vyzkoušíte opravdu všechno od boje se dvěma meči, házení kopí do postupující nepřátel či krytí před sprškou šípů. Ale je to jen obyčejná mlátička bez špetky invence. Vše kazí přílišná linearita a mizerné grafické zpracování se zmatenou kamerou. Herní doba také není nejdelší. Nejhorší jsou chyby ve skriptech. Například po zabití všech stráží by se vám měla otevřít brána, abyste mohli postoupit dál, jenže se tak nestane. Pomůže pouze restart úrovně, což znamená ztrátu nabytého hněvu pro vyvolání speciálních schopností. Nudné jsou i stealth mise, v nichž byste měli nepozorovaně proniknout do tábora Peršanů. Kvůli pevně nastavené kameře ale nemáte přehled o všech strážích a tak víc než stealth se jedná o sázku do loterie.

This is Sparta!

300: March to Glory je značně nevyrovnaná hra. Souboje jsou zpočátku zábavné, zkoušíte nové zbraně a komba, pilujete taktiku. Nepřátel je stále dostatek a sledovat řezničinu v podání Leonida je poměrně zábavné i přes nízkou detailnost prostředí. Později už to tak úchvatné, dechberoucí, filmové, doplňte-co-chcete, připadat nebude. Dobře je na tom hudební doprovod. Atmosféru ještě umocňuje povedený dabing. A kdo by se náhodou nemohl dostat do té správné bojové náladu, může si v menu pustit trailery přímo z filmu.