Crazy Taxi: Fare Wars

Crazy Taxi je jedna z nejzasloužilejších licencí Segy, která prošla (nebo v tomto případě spíše bezhlavě prosvištěla) skrz mnoho hardwarových portů a slavila střídavé úspěchy v té, či oné konverzi. A protože „spice must flow“ a licence, která ještě neskočila na handheldy není plně využitá licence, šílení taxikáři zamířili i na PSP. Připravte si tedy taxametry (nemyslete, že cizincům napaříte vyšší ceny) a vzhůru do víru velkoměsta. Se svým autem ho zvíříte ještě víc.

Dreamcast 30Kč/ hod, Gamecube 35Kč/ hod, PS2 38Kč/ hod, s odbory na mě nechoďte.

Je třeba říci, že za dobu své existence si Crazy Taxi vytvořilo silnou fanouškovskou základnu k níž možná port na PSP směřuje primárně. Oné základně se není třeba divit. Instantní akce, která kombinovala oblíbenou tematiku šílených kousků na čtyřech kolech s nenáročným herním principem dokázala krev v žilách rozproudit velmi rychle a s vysokou cirkulací. Jenže od té doby uplynula už nějaká doba a je otázka, zda Crazy Taxi dozrálo jako víno. Sega si myslí, že ano. Těžko si totiž jinak vysvětlit tah, že hra přichází na PSP v prakticky nezměněné verzi. Sega prostě zabalila Crazy Taxi a Crazy Taxi 2, přepásala červenou stužkou a balíček popsala cedulkou Crazi Taxi: Fare Wars. Dvě hry v jednom? To jsme si snad ani nezasloužili. Spíše bychom si zasloužili jednu hru, ale poněkud aktualizovanou a unikátně upravenou pro PSP. Ne jen dvoje vyvařené ponožky, jakkoliv mohou v tuhých zimách hřát.

Madam, nezvracejte mi na sedadla, pane neskákejte mi z auta.

Samotný princip hry je nádherně jednoduchý – se svým taxíkem se řítíte po městě, sbíráte zákazníky a bez ohledu na dopravní předpisy, fyzikální zákony a zákazníkův žaludek se je snažíte dopravit na místo určení co nejrychleji. Čím dříve je vysadíte na místě, tím větší „dýško“ obdržíte a přičtou se vám sekundy ke stále utíkajícímu časovému limitu, s nímž musíte soupeřit (jeho velikost záleží na zvoleném módu hraní). Jakkoliv triviálně to snad zní, ve své přímočaré jednoduchosti je to zatraceně účinné. Naberete nic netušícího spoluobčana, načež se řítíte protisměrem, do uší vám řeže adrenalin ještě výše pumpující hudba, prosmýkáváte se těmi nejnemožnějšími skulinkami běžné (čti – občas nesnesitelně přecpané) městské dopravy a... a to je všechno. Přiznám se, že prvních pět minut jsem si opravdu užíval, dalších patnáct se dobře bavil, dalších deset přemýšlel, co jsem v menu přehlédl, jaké jiné možnosti hra má a další čtvrthodinu se začal pomalu, ale o to silněji nudit. Ona má totiž ta triviální jednoduchost své limity a ty se při delším hraní jasně vyrýsují. Variace skrze možnost volby jednoho ze čtyř řidičů hru prakticky nijak nemodifikuje, trasy se velmi rychle „projezdí“, lidé vám začnou lézt na nervy a adrenalin vám nevydrží v žilách kolovat moc dlouho. Minihry jsou spíše takovou úlitbou aby se neřeklo, s hrou samotnou to do jiných dimenzí zábavy nepohne. Najednou vám začne vadit, že je v Crazy Taxi nulové poškození vašeho auta a když do sebe vrazíte v plné rychlosti s kamionem, oba odskočíte, vy s minimální ztrátou rychlosti a ženete se dál. Tím probůh nevolám po realističnosti, pouze po něčem, co by vaši stereotypní jízdu oživilo. Pak totiž ani nemáte tolik radosti z extra bodového ohodnocení za obzvlášť dobré akrobatické kousky, protože vám vlastně nehrozí žádné riziko.

„All I Want“...is something new

Pravda, co se změnilo je soundtrack, který již neobsahuje velká punk rocková jména jako Offspring. To je na jednu stranu ztráta, kterou ale tvůrci vyvažují asi jediným ocenitelným addonem, jímž je možnost pouštění si vlastních skladeb z memory sticku. Takže kdo si rád zajezdí na zvuky Anorexie Nervousy (ano, jsem tak zvrhlý), může, kdo raději vjede do davu stojícího na chodníku při „Oops, I Did It Again“, má také tu možnost. Co se týče tolikrát zmiňovaného multiplayeru, absence infrastructure modu všechny sliby sráží do kanálu, ne každý má spousty kamarádů s PSP na ad-hoc. A berlička módu Hot Seat, kde se střídáte na jednom s PSP s kolegou je poněkud popírající základní merit hry. Pochvalu na druhou stranu zaslouží ovládání, které poměrně rychle přejde do krve a vy budete moci brázdit městem jako praví piráti silnic. Grafika i přes starší datum výroby neurazí, byť vás svou neodolatelnou krásou k nějakému achání a ochání nestrhne.

Konečné hodnocení Crazy Taxi: Fare Wars je věc věru nesnadná a odvíjí se od toho, co od hry vyžadujete. Pokud chcete titul, který vás zabaví na dlouhé hodiny v kuse, rozhodně ruce pryč. Pokud ale hledáte nárazovou naprosto nenáročnou zábavu, která vás udrží ve svých kolech kolem dvaceti minut bez jakýchkoliv nároků na intelektuální aktivitu, ale s nároky na vaše reflexy, tohle by mohl být titul pro vás. A pokud doma spíte s plyšákem žlutého taxíku, jste zavilým uctívačem Velkého Šíleného Taxikáře a vlastníte takřka všechny verze Crazy Taxi ze všech portů, nemáte nad čím přemýšlet.