Assassin's Creed 3: Liberation Recenze Assassin's Creed 3: Liberation

Assassin's Creed 3: Liberation

Maggot

Maggot

30. 10. 2012 23:28 3
Reklama

Jak jinak nazvat minimalistickou hru pro handheld vycházející ze slavné značky, než slůvkem odvar? A skutečně, množství her větší než velké si nezaslouží srovnání s rodiči na silnějším železe, což ovšem není případ Assassin’s Creed: Liberation, která vychází v tandemu se třetím dílem pro PlayStation Vita. Pokud jej zařadíte do ranku výše zmíněného typu her, zvyšuje se i pravděpodobnost toho, že vás v noci navštíví vrah, nebo se vám stane něco velice nepěkného, třeba i při mytí nádobí. Akční adventura je možná uzpůsobena pro malý handheld, rozhodně se ale nezatěžuje se zjednodušováním herních mechanismů. A přesně tak to máme rádi!

Neznáme se odněkud?

Assassin's Creed 3: Liberation
i Zdroj: Hrej.cz

A to, že si Liberation bere pro většinu kritických mechanismů za vzor právě třetí díl, není vůbec na škodu, zvláště když na nich staví svůj vlastních příběh, svět i motivační prvky. A zatímco Connor v Bostonu doslova bojuje za nezávislost Spojených států, Aveline de Grandpré, přes den křehká dívčina, v náručí noci vraždí nepřizpůsobivé a bojuje za nezávislost otroků v New Orleans a přilehlých městech mezi lety 1763 až 1790. Není potřeba dodávat, že se ze záchrany jednoho otroka stane takový váš malý-velký byznys, který je produktem společnosti Abstergo. Žádný Desmond, žádné další charaktery, jen Aveline pocházející z bohaté rodiny, přesto stejně zdatná jako vzdálená evropská konkurence.

A tak se Ubisoftu podařilo do 3 GB dat narvat otevřené a živé lokace, slušnou příběhovou linku s politikou v čele, vedlejší mise, prvky charakteristické pro značku Assassin’s Creed, včetně parádní grafiky a chytrého využití originálních ovládacích prvků příslušících přístroji. Nevíme jak u vás, ale nám tohle smrdí jako Assassin’s Creed na sto honů! I bojové mechanismy si zachovaly svou intuitivní a dynamickou povahu, kdy není problém šermovat hned s několika vojáky najednou, případně je potichu ukládat k věčnému spánku použitím schované čepele. Liberation ale není jen sledem několika bojových sekvencí proložených příběhovými sekvencemi, v nichž jsou templáři skloňováni stejně často jako otroci a otrokáři.

Černá barva, módní i smrtící

Hratelnost je pečlivě vyvážena i ve prospěch plížení a stealth prvků, které v Assassin’s Creed 3 lehce zanikly díky rozloze světa a jeho životnosti. K většině úkolů lze přistupovat z hned několika směrů, pokud nejdete inkognito v převlečení za otroka nebo paničku v nesnázích, díky členitosti prostředí není potíž přeskákat po střechách domů, větvích a dalších výčnělcích až k cíli. K ruce vám přijde foukačka šipek s několika druhy náplní. S marmeládou, karamelem… ne! Buďto nepřítele uspíte, nebo jej napustíte jedem, který z nich udělá šílence, útočící třeba i na kamarády z dětství. A pokud dojde na vaši krev, lze se bránit například novým mechanismem zvaným Chain Kill, pomocí něhož si označíte až čtyři nepřátele najednou a posléze je v efektní animačce rozložíte na atomy.

Právě převleky hrají v případě Assassin’s Creed: Liberation zásadní roli nejenom z pohledu příběhu, ale také samotné hratelnosti. Zatímco rodina vás má za šlechetnou a slušně vychovanou mladou dámu, jež před nimi vystupuje jako vznešená a vzdělaná puťka, po nocích se převlékáte, abyste mohli rozsévat radost i smrt zároveň. Jako noblesní dáma v šatech nemůžete šplhat po překážkách, dokonce nelze používat ani velké meče, či mačety. K dispozici máte ovšem ruční dýku, deštník se zamaskovanou foukačkou, ale také možnost svádět muže, či uplácet stráže. Jak se dostat do střeženého skladu rychleji, než tím, že uplatíte čumily, či zacukrujete na vojáčka, kterému v temné uličce proženete kuli hlavou?

Aveline a její abster-ego

Konvenční vražednický ohoz je pak stejně praktický jako hadříky otroka, který má navíc tu výhodu, že s ním můžete infiltrovat i silně střežené lokace. Pakliže se ale stane Liberation vaší první hrou s cejchem vrahů na obalu, možná budete zmateni celkovým podkresem a povahou příběhu, který takřka přeskakuje veškerá důležitá objasnění toho, „co je vlastně zač ta společnost Abstergo.“ V rámci Avelin a jejího putování po nádherných lokacích ale pochopíte takřka vše. Typické jižanské prostředí je perfektně odlišitelné od předešlých her již při pohledu na New Orleans coby centrální dějiště hry. Jakmile se přesunete do bažin, uvědomíte si, jak velká škoda je, že se více her nezaměřuje na život tam za komfortní zónou.

Pohyb po rozličném prostředí je doprovázen i vedlejšími aktivitami, množstvím volitelných cest k cíli a třeba i tajemnostmi rozesetými po takřka celém světě. Tradiční truhly s poklady vám poskytnou razantní finanční injekci, kterou využijete při rozvoji své rodinné firmy. Jejím prostřednictvím si lze na světové mapě zajistit přepravní linky s určitými riziky a tedy i odpovídajícími výdělky. Skupováním obchodů si navíc zajišťujete snadnější přístup k novému oblečení, zbraním a převlékacím síním. Vaše chování se totiž přímo projevuje na reputaci v konkrétním kostýmu, pokud tedy jako dáma pozabíjíte před zraky svědků deset lidí, doporučujeme se ihned převléknout a strháváním plakátů či zabíjením svědků srazit negativní dopad pověsti na minimum. A jak říká přímo Liberation, nic není tak, jak se na první pohled jeví. Hledejte tedy tajemné CitizenE postavy, které vám odkryjí pravou podstatu klíčových událostí.

Komorní osahávačka

A víte, jak Aveline léčí lidi nakažené zákeřnou chřipkou v rámci vedlejšího úkolu, který obdržíte od jednoho z místních šamanů? Jako ve Varnsdorfu! Jako první krok je potřeba nemocného člověka zpráskat pěstmi do bezvědomí a až poté aplikovat lék. Pravda, kdybyste po nás chtěli jemnější a jednodušší přístup, sami bychom nepřišli na lepší. Vedlejších úkolů je spousta, ve srovnání s velkými hrami samozřejmě ubylo jejich variací i celkového počtu, s jejich plněním ovšem ztratíte tolik času, že budete dokonale nasyceni. Obecně lze pak tvrdit, že Liberation je mnohem mírumilovnější. Což z Aveline nedělá květinku… je jako kopretinka, která na vás v případě hrozby vytáhne kudlu, pistoli a ještě vás stihne kopnout do vaječníků.

Ještě lepší zprávou jest fakt, že integraci originálních ovládacích prvků nemusela hra nijak ustoupit v rámci hratelnosti. Použití dotykových panelů a kamery je využito naprosto nenásilně během řešení hádanek, či manipulaci s objekty. Když například otevíráte zapečetěnou obálku, musíte oběma prsty přejet po přední i zadní straně přístroje. Ještě lepší je systém kapsaření. Stačí se na postavu zaměřit, přiblížit se a slajdem prstu z kapsy nešťastníkovi vytáhnout peníze nebo třeba potřebný klíč. Při dešifrování tajných dokumentů je potřeba Vitu zamířit proti světlu a následně dotykem obrazovky točit lupou tak, abyste našli patřičné symboly. Takto chytré použití alternativního ovládání je v souladu s vyváženou a zábavnou hratelností – neotravuje a zaujme.

Suma sumárum, Liberation je nejenom pýchou Vity jako té jediné platformy na které si ji lze zahrát, může se směle postavit po bok hrám na velkých konzolích a PC a zároveň tvrdit, že je i přes nepopiratelné kouzlo sesterské krve originální a zábavná. Navíc vypadá skvěle, což se dá říci i o hudbě a namluvení postav. Dokonce i tolik kritický bojový systém, který mohl díky osekanému ovládání stát za slušnou katastrofou, byl přenesen na malou konzoli takřka bez problémů. A my jsme zrovna slyšeli, že vám na seznamu pro ježíška zbylo ještě jedno volné místo... co s tím uděláte?

Assassin's Creed 3: Liberation
PlayStation Vita Vita

Verdikt

Pro jakýkoliv jiný systém běžná událost, pro Vitu klíčový okamžik roku 2012. Liberation konečně bez jakýchkoliv kompromisů dokazuje, že velké značky mají na malých přístrojích stále dveře dokořán.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama