Paper Mario 3DS Recenze Paper Mario: Sticker Star

Paper Mario: Sticker Star

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

31. 12. 2012 23:00
Reklama

Mario má dvě tváře. A tím teď nemyslím ten všeobecně známý fakt, že pod montérkami nosí dámské spodní prádlo. Ne, ty dvě tváře spočívají v tom, že když si koupíte hru s tímhle instalatérem (co má tak děsivý přízvuk, že se divím, že Itálie ještě nevyhlásila tvůrcům hry vendetu), můžete dostat jak ryzí akční plošinovku... tak plošinovku mixovanou s japonským RPG, se souboji na tahy. Sice akčnějšími, než je u japonských her obvyklé, ale stejně.

A tohle je ten druhý případ.

Papírový Mario

RPGčkoví Mariové mají obvykle o něco složitější příběh než „Bowser unese princeznu a Mario jí zachraňuje“. Ne o moc (a obvykle za tím stejně stojí Bowser)... zvláště v tomhle případě. Místo princezny se díky Bowserovy rozpadne na několik kusů zázračná nalepovací hvězda a Mario ji musí dát do kupy. A ano, hádáte správně – každý kus skončí v jiné části světa. A Mario je musí sesbírat.

I když scénář rozhodně na oscara není, tak svět ano. Jeho hrdinové jsou totiž překvapivě dvourozměrní. Všichni jsou pouze vystřižení z papíru - jen v případě domů a skal je ten papír ještě pro jistotu podlepený kartónem. Prostě, celý svět kolem vás připomíná doma vyrobené papírové divadýlko. Je to docela stylové a nápadité, ale nenechte se zmást roztomilostí hry. Mario, jako ostatně každý Mario, klame tělem. Hravá grafika naznačuje dětsky snadnou hru... a to Mario není. Ono už splnit první úkol, najít všechny ztracené pidižvíky, není žádná legrace - a to se vám do toho ještě nepletou žádní protivníci. Všude vás čekají překážky, k cíli není snadné najít tu správnou cestu, soupeři se dokáží poskládat do nebezpečných origami... a jakmile na vás vystartují bossové, je po srandě.

Do poslední kapky inkoustu

Souboje jsou tu na tahy. Podobně jako v minulých hrách stylu Super Mario Bros, i tady si vždycky vyberete způsob útoku a ten pak použijete. A stejně jako v minulých hrách, ani tady to není všechno. K většině útoků patří i v ten správný čas stisknout tlačítko. Pokud se vám to povede, můžete protivníkovi uštědřit celou sérii silných úderů... pokud ne, může se stát, že ho místo palicí klepnete jen držadlem a s hanbou se odšouráte zpátky. Mlácení je sice o něco jednodušší než třeba v Bowsers Inside Story (taky proto, že se staráte jen o jednoho z instalatérských bratrů), ovšem je tu zároveň i o něco slabší obrana, takže i když se kryjete, nějakou tu ránu vždycky schytáte (i když třeba slabší).

A je tu ještě jeden rozdíl. V minulých hrách jste získali schopnost a už vám zůstala. Mohli jste mlátit soupeře palicí do úplného zemdlení. Tady jednotlivé chvaty získáváte prostřednictvím nalezených samolepek, které si ukládáte do alba a pak s nimi mlátíte soupeře po hlavě a každý úder je jen na jedno použití. Čili každou ránu musíte extra sebrat.

Zbraně se nacházejí v různých variacích a i klasický skok na hlavu má různou účinnost podle toho, jakou botu zrovna najdete. Některé samolepky mají i zvláštní efekty... ale stejně, nutnost strhávat každou samolepku, na kterou narazíte, časem unaví.

Zajímavější je, že na některé soupeře musíte použít odlišnou strategii a určité zbraně... a může se vám docela dobře stát, že je v té chvíli už ani mít nebudete. A co hůř, na některé protivníky nestačíte s jedním tahem, budete potřebovat hned několik útoků za sebou. Což vám naštěstí hra umožňuje. Za tři mince si můžete zahrát na automatech - a pokud se vám podaří odchytit dva nebo tři stejné symboly, můžete mít i dva nebo tři tahy najednou. Ovšem taky se vám to nemusí povést a máte smolíka.

A když dojde do tuhého, můžete použít speciální předměty. Ty nejprve najdete v jejich 3D verzi, pak si je necháte ve městě zesamolepkizovat a použijete je jako superzbraň v akci. Obvykle k tomu patří dlouhá a komická animace – a o předmět tím přijdete a musíte si pro něj jít znova (nebo si ho za nějaké peníze koupit do překupníka).

Pouští a pralesem

Jako u většiny RPG Mariů, i tady budete muset v mozku přehodit výhybku a připravit se na procházení různých světů a opakování stále stejných soubojů. I když i tady budete skákat a překonávat překážky, tak jediné, co vás v dioramatickém světě může více ohrozit, jsou houbičky a jiní protivníci, které mlátíte a po kterých skáčete (čímž dostává věta „být na houbičkách“ zcela nový význam). Naštěstí se příšerky nerespawnují, takže když vyčistíte svět, tak ho opravdu vyčistíte... alespoň do chvíle, než ho opustíte. To se pak samozřejmě zase vrátí všechno do normálu.

Ale i částečně vykydlení protivníků se hodí, protože každý level je dobré pořádně prohledat, neboť skrývá různé ukryté poklady. Na rozdíl od minulých erpégé her Mario neposiluje a nezlepšuje se mu síla a rychlost (všechna jeho dovednost je pouze v nářadí) – jediné, co si může vyfutrovat, je zdraví, které si přifukuje pomocí nalezených plusových srdíček. Aspoň, že tak.

Na druhou stranu nutnost prolézat levely znovu hru zbržďuje a někdy skoro i otravuje. Zvláště, když honíte otravné kousky stonožky. Nebo když se někam musíte vrátit, protože jste konečně dostali součástku, která vás může dostat dál. Naštěstí jsou tyhle části vyváženy zase nějakými pestřejšími levely... jako je třeba účast v zábavné (a vražedné) televizní show.

A málem jsem nezmínil to nejdůležitější. Jakoukoliv krajinu můžete zpohlednicovatět a – pokud zjistíte, že je tam místo k tomu určené – lípnout tam nějakou samolepku. Tím dokážete vyřešit mnoho problémů. Třeba k mlýnu přihodíte větrák – a lopatky se roztočí a uvolní vám cestu dál. Někdy v levelu najdete i nějakou speciální samolepku, kterou musíte přilepit na přesně určené místo (třeba bránu na světélkující prázdnotu v podobě brány).

Jen škoda, že tyhle věci jsou spíš jen ozdoba, kterou využijete tak jedenkrát, dvakrát za level a větší důraz je na klasické souboje. Ale i když se opakují a brzo je už začnete zvládat skoro automaticky, tak hra nikdy nedojde tak daleko, aby vám z Maria začal smrdět stereotyp a nuda. Ve chvíli, kdy už byste začali skřípět zubní protézou, přijde nějaký nápad, zvrat, něco nového – díky čemu vás hra zase chytí a nadchne.

Proč to ale vůbec zdůrazňovat? Mario je záruka kvality. Kéž by byli všichni instalatéři takoví.

Paper Mario 3DS
Nintendo 3DS 3DS

Verdikt

Další z Mariovských her s nádechem japonských RPG... ještě navíc zasazená do fascinujícího „placatého“ světa. I dvourozměrný ale Mario válí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama